Velkej Jágr doma malýho Jágra nemá, takže je to na nás, ostatních, aby přišli noví bojovníci vítězit se lvíčkem na prsou v bojích, kde se neumírá. Tak často. Poslední lvíček na dresech sice připomíná spíš hadr na podlahu a děti se válí doma a zadek zvednou leda pro nový pytlík chipsů, nebo když si potřebují zchladit vodou bříška prstů ošoupaných...
Jistě, i tací a také jsou mezi námi, co zůstávají o dovolené doma a opravují a vylepšují byt či dům, pracují na zahrádce nebo si v křesle čtou. Chataře-chalupáře, nebo jinou úzce odbornou literaturu, takže je můžeme ignorovat, jako oni budou (zřejmě) ignorovat tento časopis. Ale pro nás ostatní, co víme, že nejen prací živ je člověk a úmorně...
Nějak se nám v posledních letech s epidemiemi roztrhl pytel. I když... Nám? Spíš někomu. Někomu, kdo jako by jej pokaždé ve správnou chvíli sám natrhl.
Takže nám hned takhle nejdřív pověz, autore, jestli náhodou nejsi nějak trošku, nebo spíš těžce protižensky zaměřenej, soudím podle toho, co jsi napsal, jak to vyznívá.
Také máte pocit, jako by nad šestým pražským obvodem vyrašil jakýsi radioaktivní hřib, takový satan, pod kterým se dějí věci vymykající se běžnému chápání, jaké byste od nikoho se zdravou stolicí nečekali ani náznakem? A tam se dějí... Kdo ví, časem možná bude šestý obvod pronikne do běžné řeči v podobném významu, jako se dnes říká o kolečko víc...
Je pravda jen jedna, jasná a přesná, nebo je flekatá jak dalmatin a černobílá? A nebo jich je víc, hodně? Dokonce až tolik, že každý člověk má tu svou, jedinou a pravou?
Snem každého chlapa, co nikdy neokusil převážně ženský kolektiv, je dělat takovému kolektivu vedoucího. A věděli jste, že nejhorší, co se vám může v životě stát, je splněný sen? Protože mezi sněním a skutečností je strašlivý rozdíl. Ale skutečně ohromný. Protože někdo s někým nemluví, někdo někoho nesnáší, někdo na někoho donáší a někdo o někom lže...
Toto římské moudro bychom už neměli vůbec používat. Lidská společnost dnes totiž musí být nová, jiná, lepší a šlechetnější, než bývával ten obyčejný lidský tvor, jakého stvořil bůh, neboli příroda. Tedy společnost jako celek. Jaksi v průměru. Ano, buďme jako milé a vždy přívětivé ovečky - radí nám vlci. Takoví, co lecjakou tu neřest nenávisti sami...
Všichni víme, že Rusko je předpeklí, odkud se do světa šíří zlo a kufry s ricinem. Všichni ale nevědí, jak tihle Rusové naložili po válce se svými lidmi, s příslušníky ROA generála Vlasova, kteří byli po válce popraveni; tedy jen velitelé; ostatní putovali na Sibiř. Takhle se totiž v tom zvrhlém Rusku trestá válečná vlastizrada! My jsme ale jiní,...
Rozjezd časopisu, každého časopisu, vyžaduje peníze. Hodně peněz. A pokud jich máte k dispozici jen málo, musíte chtě nechtě jít škemrat tam, kde se tváří, jako by je měli.
Takže zdravím vás všechny, co tohle povídání mojí drahé polovičky čtete. A protože ona se teď konečně dostala na pár dnů pryč, aby se nezbláznila, tak jsem dostal za úkol to tady zvládnout a taky o tom něco napsat, co jsme dělali a tak, abyste se prý nenudily nebo co. Takže poslušně hlásím, že jsme to zvládli a zítra se...
I ty, vole, bejku, borče, vejpitko, banáne, čmoude, prcku, saláte, hvězdo, magore a tak dál, prostě vy všichni, co máte rozum v hrsti a nářadí v kalhotách.